„To je opravdu zajímavý scénář,” podotýká moje kolegyně Jana a drží v ruce skript. Je v něm napsáno, co se bude dneska točit. Měly jsme ho už nějakou dobu, ale neodpustí si malou narážku.
„To jo, jsme sice profíci, ale tohle bude asi dost i na mě. Myslím to tak, abych se nerozesmála, až v tom Petra uvidím,” pronesu a tahám si za opasek županu, který mám hozený přes sebe. Mám pod ním obleček trenérky Pokémonů.
„Toho bych se nebála, myslím, že bude mít i hlavu, takže tam zbyde i místo na fantazii.” Přikývnu a dívám se na plac. Je to říční břeh a kousek od něj je lesík. Z lesíka máme dle scénáře přijít a tady u vody má čekat Pikachu, nejznámější Pokémon. Tu malou žlutou myš zná opravdu každý. Jenže tady to nebude žádný hlodavec, ale náš skoro dvoumetrový kolega. No, bude to zajímavé. Docela se na to těším. Prostorem se ozve rázný hlas našeho režiséra.
„Tak, můžeme? Petře, jsi oblečený?” otočí se režisér někam ke stromům a my se tam podíváme taky. Mám co dělat. Petr jde směrem k nám, v podpaždí drží obří hlavu Pikachu a vypadá jako nějaký maskot amerického fotbalu.
„Jasně, akorát je v tom horko jak prase!” trochu si postěžuje a mně sklouzne pohled na jeho, respektive Pikachuův klín - je tam docela velká díra.
„To vydržíš, jsi profík, scénář navíc není tak těžký, myslím, že by to mohlo být natočeno docela brzy, podle toho, jak vám to půjde,” uklidňuje ho.
„A jó, v pohodě,” odpoví a sedne si na deku k vodě. Jeho scéna bude až druhá, nejdřív musí natočit nás dvě, jak jdeme lesíkem a hledáme Pokémony. Potom přijde na řadu i on.
„Tak všichni na místa, kdo tam nepatří, tak ven z placu, prosím, mohlo by sem jít vidět ze scény,” křičí režisér a vidím, jak mu asistentka nese stoličku někam za stromy. I já a Jana zamíříme tím směrem, obě ještě pořád v županu. U vody zůstává jen Petr alias Pikachu s asistentem. Za necelé dvě minutky dorazíme k mýtince.
V létě, když nám na vysoké škole skončilo zkouškové období, jsme se již tradičně s partou kamarádů chystali k moři. Toho roku jsme s sebou přizvali také mladší kamarádku Soňu. Byli jsme velká skupina. Někdo jel autobusem, někdo autem. Sestava našeho vozu byla následující. Řídil Petr, a na sedadle spolujezdce cestovala jeho přítelkyně Lucka. Na zadních sedadlech jsem byl já a kamarád Michal, a na prostřední sedačce mezi námi Soňa.
Soňa byla známá jako lehké děvče, které dává na potkání. Cesta autem byla dlouhá, ale dokázali jsme si jí užívat. Poslouchali jsme z rádia letní hity, zpívali jsme si, a povídali. Po několika hodinách jízdy jsme se dostali i k peprnějším tématům, a po další době jsme to s konverzací o sexu už docela přeháněli.
Náš řidič barvitě popisoval, jak nejraději nakládá svojí přítelkyni. Ona seděla vedle něj, souhlasně přikyvovala, usmívala se, a neostýchala se doplnit, že si vždy s oblibou pochutná na horkém semeni.
Když mi v emailu přistála pozvánka na třídní sraz s bývalými spolužáky z gymnázia, udělalo mi to radost. Byl to sraz po deseti letech od ukončení našeho středoškolského vzdělání. Mnoho lidí ze třídy jsem od té doby neviděl. Navíc jsem poslední dobou hodně pracoval, a málo odpočíval. Proto bylo neformální posezení v hospodě přesně to, co jsem potřeboval. Těšil jsem se na odreagování, ale také na to, že se budu moci spolužákům pochlubit výsledky svojí několikaleté dřiny. Bylo totiž jasné, že kromě vztahů, drbů a vzpomínek přijde řeč i na kariéru.
Podnik vybral jeden z našich bývalých spolužáků. Místo jsme měli zarezervované v salonku restaurace, která patřila k malému penzionu. Auto jsem zaparkoval na nedalekém parkovišti, a zamířil jsem do hospody. Přišel jsem dokonce s malým předstihem. Do školy jsem sice často chodil pozdě – za což jsem během studia obdržel i mnoho důtek – ale plánovat a chodit včas mě kupodivu nenaučily školní kázeňské postihy, nýbrž moje podnikatelské aktivity a běžný život.
Jelikož jsem k velkému stolu přišel mezi prvními, sedl jsem si k první skupince holek. Kamarádi, s nimiž se znám nejlépe, přišli později a seděli na kraji.
Přímo vedle mě seděla Ivana. Pamatuji si jí ze třídy jako nevýraznou, tichou a ošklivou holku. Nikdy jsem se s ní nebavil. A o to více mě překvapilo, že z ní vyrostla šarmantní dáma. Její příjemný úsměv, nenápadná rtěnka, ladné křivky a vkusné oblečení mě hned okouzlily.
Pracuji na obchodním oddělení velké firmy. Práce mě baví, proto jí věnuji hodně času. Za uplynulé tři roky jsem už několikrát povýšil. Často vedu jednání s obchodními partnery, s klienty, a s konzultanty firem, se kterými spolupracujeme.
Když jsem dostal za úkol zajímavý obchodní případ s klientkou Lucií, začala mě práce bavit ještě mnohem více. Lucii jsem nikdy předtím neznal. Byla pro mě pouze byznysmenka, s kterou jsem měl začít spolupracovat. Už před naší první schůzkou jsem si našel její profil na internetu. Podle několika dostupných fotek jsem zhodnotil, že by se mohlo jednat o pěkný kousek ženský. Poprvé jsme se setkali v kavárně obchodního centra. A několikanásobně se naplnilo moje očekávání z její fotografie. Krásná šarmantní blondýna. V kostýmku výrazně vynikaly její plné křivky, a z blůzy se dmula velká prsa jako by svým objemem chtěly rozervat halenku a ukázat se světu.
Podali jsme si ruce. Během celé schůzky jsme se na sebe mile usmívali a hleděli si do očí. Kromě práce jsme hodně mluvili i o svém osobním životě. Po cestě domů jsem měl pocit, že spíše než o pracovní schůzku šlo o první rande se skvělou slečnou. Několik dalších pracovních setkání nám přineslo tykání, a později jsme spolu začali i souložit. Bylo to skvělé. Stali jsme se opravdovými milenci.
Kdysi jsem se sešel s ženou přes internetovou seznamku. Odpověděl jsem na inzerát ve kterém hledala milence. Šli jsme na kafe. Mě bylo dvacet let, Janě okolo čtyřicítky. Mohla by být mojí mámou.
Elegantní bílý kabátek, upnuté džíny, masivní pásek a boty na podpatku. Měla blonďaté vlasy, a na obličeji se jí rýsovali první vrásky. Pod svetrem se jí nadýmaly poměrně velké kozy.
Bylo to poprvé co jsem se sešel s ženou přes seznamku – chtěl jsem ze zvědavosti vyzkoušet jaké to je, a přiznám se že druhým důvodem byla moje touha po sexu se starší ženou.
Schůzka ovšem dopadla tragicky. Věkový rozdíl byl znát. Rozpačitě jsme si v kavárně popovídali. Jana mi dala najevo že jí sex sice chybí, ale hledá něco jiného než vyjukaného mladíka. Rozloučili jsme se a od té doby si vyměnili ještě několik zpráv a pak dlouho nic.
Jednoho parného letního dne, přibližně o půl roku později jsem pomalu šel přes náměstí. Všímal jsem si spoře oděných dívek a žen, jejich sexy prdelek v kraťáskách, a výstřihů i koziček. Město přetékalo kundičkama, a já bych nejednu z nich nejraději hned na místě popadl a pořádně vošoustal. Pomalu ale jistě mi z těch představ tvrdlo péro.
